Arogantní paní nečeká v čekárně a vejde do ordinace.
Vidí dva muže v bílém plášti, tak na ně tak koukne a oni jí poručí, ať se svlékne, otočí a ohne.
„Už víte, co mi je?“
„Ne, my jsme malíři.“

„Jean, dnes je venku ale hustá mlha, viďte?“
„Nikoli, pane, náš dům hoří.“
„To je hrozné, Jean, a zrovna v takové mlze.“

Tři lordi si vyprávějí své zážitky z pobytu v britských koloniích a jeden říká:
„Strávil jsem v Indii čtyřicet let života. To je vám tak krutá země. Představte si to, když tam chlápek umře, tak s ním pohřbí zaživa jeho ženu.“
„Tedy, to je vskutku kruté, že ten nebožák nedozná klidu ani po smrti.“

Lady je pořád smutná, unavená a má migrénu.
Rozhodne se tedy lord, že ji odveze k lékaři. Lékař si mladou lady prohlédne, načež ji požádá, aby se vysvlékla, a zuřivě se s ní pomiluje. Po lékařově vyšetření je najednou lady v perfektní pohodě a šťastná. Povídá tedy lékař lordovi:
„Sire, a takhle by to vaše žena potřebovala každý den.“
Lord odvětí:
„V pondělí, středu i pátek vám ji sem tedy budu vozit, ale v úterý a čtvrtek ne, to chodím hrát golf.“

„Jean, lady dnes nepřijde na večeři?“
„Ne sire, ráno jste ji ráčil zastřelit.“
„Ach ano. Teď si vzpomínám. Netušil jsem, že bude tak dlouho naštvaná.“

Lord Patrick sedí nad doverskými útesy a pozoruje ptáky.
Najednou se ozve ohlušující rána. Lord se ptá sluhy, co to bylo. Sluha odpovídá:
„Dělová salva, přijíždí k nám nějaký císař.“
Lorda odpověď uspokojí a tak dál sleduje ptáky, když v tom se ozve další hrozná rána. Lord se opět ptá sluhy, co to bylo za ránu, a sluha opět odpovídá:
„To byla dělová salva, už jsem říkal, že k nám jede nějaký císař.“
„A oni ho napoprvé netrefili?“

„Jean, pamatujete, jak jsme byli před třiceti lety v Africe?“
„Lituji sire, ale to byl ještě můj předchůdce.“
„Ale ne, Jean, byl jste to určitě vy. Vzpomeňte si přeci, jak vás tam pak sežral ten lev!“