Paní jela v husté mlze a tak pro jistotu sledovala zadní světla auta, které jelo před ní.
To však najednou prudce zabrzdilo, ženská to samozřejmě nestihla. Rána, zvuk ohýbaných plechů a sypajícího se skla. Paní vyleze z auta a akorát se potká s řidičem toho auta:
„Prosím vás, proč jste najedou takhle prudce zabrzdil?!?!“
„No, protože jsem zajel do své garáže.“

Mírně podnapilý mladík se připotácí k dívce sedící u stolu.
„Hele, nešla bys tancovat .. ?“
Dívka se začervená a rozpačitě špitne: „...Nno...Ano..“
Podnapilý mladík na to: „Tak běž, nemám si kam sednout.“

Ranní e-mail
„Ahoj, Míšo!
Poslední dobou jsem děsně zapomnětlivý, zvlášť když piji. Včera na mejdanu jsem se Tě ptal, jestli bys nejela se mnou na chatu na víkend, ale zapomněl jsem, jestli jsi řekla ano nebo ne.“
A odpověď:
„Ahoj Milane.
Taky hrozně zapomínam. Pamatuji si, že jsem včera někoho poslala do prdele, ale ráno jsem si nepamatovala, koho.
Dík, že jsi se ozval.“

O půlnoci zvoní zvonek u Vonášků.
„Kdo je?“
„Soused.“
„A co chcete, člověče, takhle pozdě v noci?“
„Máte česnek?“
„Nemáme!“
Asi za půl hodiny zvoní zvonek znovu.
„Kdo je?!“
„Soused.“
„A co pořád chcete?!“
„Nic, nesu vám česnek.“

Indiáni se přijdou za šamanem zeptat, jestli bude tuhá zima.
Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne:
„Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“
Tak indiáni odejdou, štípají dříví, ale za týden se přijdou zeptat znova. Šaman tedy zase rozhodí kamínky a povídá:
„Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“
Indiáni zase odejdou a štípají dříví, ale šamanovi už je to blbý, a tak se jde zeptat na meteorologickou stanici, jaká ta zima bude. A tam mu odpoví:
„My nevíme, ale asi pořádně tuhá. Indiáni už čtrnáct dní štípaj dříví.“

„Ej, bača, pěkný kožuch máš. Kdes' ho sehnal?“
„Od partizánů.“
„Ej, moc pěkný, dej mě ho.“
„Eeeee, sám si zastřel.“

„Proč jste přišel o dvě hodiny později do práce?“
„Včera jste mi řekl, abych si noviny přečetl doma ...“