Pokud Vás neuspokojí následující řádky, na kterých Vám o sobě prozradím netušené, můžete se ještě podívat na můj strukturovaný životopis a na povídání o mém životě. Pokud nenajdete ani tam to, co hledáte, tak se nebojte mi napsat na adresu stdobry@stdobry.cz a já Vám určitě odpovím nejpozději do jednoho kalendářního století.

V již zmíněné občance mám napsáno Stanislav, což je údajně jméno slovanského původu a znamená "získávající slávu vytrvalostí". Tou vytrvalostí si nejsem příliš jistý, protože běh na dlouhé tratě nebyl nikdy můj oblíbený sport, ale tu slávu beru.

Nicméně tak mi nikdo neříká. Doma a známí mi většinou říkají Stáník, ostatní mě oslovují Stando a Hanička mi v intimních chvilkách říká [cenzurováno].
Na stará kolena jsem se dočkal přezdívky "Limonádový Joe". Nejsem si úplně jist, ale zřejmě to bude mít něco společného s tím, že mi nechutná alkohol, a tím, že jsem jeden čas proléval hrdlem ohromné množství černočerného moku značky Pepsi MAX.
Na tomto místě bych rád upřesnil, že se nesnažím dělat reklamu firmě Pepsi, ale usnadňuji rozhodování těm, co by mě případně chtěli pozvat na skleničku něčeho dobrého ;-)

Ještě kratičká poznámka na závěr. Jelikož jsem teď ten inženýr, tak trvám na tom, aby mi bylo tykáno. Kdo mi nebude tykat, toho nebudu mít rád.

Zrovna nedávno, nevím co mě to popadlo, jsem si spočítal, kolik že mi to vlastně je. Já si to vždycky radši počítám, protože se to hrozně rychle mění. Tuhle mi někdo řekl, že mi je 20, a já mu odpověděl, že to není možné, protože zhruba před rokem mi bylo teprve 19. Ale už zase odbíhám, takže si představte, že mi teď zrovna je naprosto neuvěřitelných 16.981.252 minut což je asi tak 283.021 hodin. No a pro ty co jsou slabší v matematice a nemají po ruce kalkulačku upřesňuji, že to je 32 let.

V již tolikrát zmiňované občance mám sice napsáno "svobodný", ale znáte to. Občanka (doklad) míní a občanka (žena) mění. Takže abych to shrnul, vzato kol a kolem jsem sice svobodný (jako koneckonců každý občan v demokratické společnosti), ale také jsem zadaný. Výhradní práva na veškerý můj hardware a software má již několik let Hanička a musím říct, že to mému interface velmi svědčí.

Pro blížence je prý typické velké množství různorodých zájmů a musím přiznat, že v tomto jsem naprosto ukázkový příklad blížence. Věcí, které mě zajímají a o které se zajímám, je opravdu spousta. Bohužel se na mě vztahuje i druhá část popisu, která hovoří o povrchnosti blíženců ve všech jejich aktivitách. Vím snad jen o jediném koníčku, který mi zůstal od malička až do dneška a tím je četba fantazy literatury obzvláště pak Terryho Pratcheta. Tato má záliba jde tak daleko, že v současnosti mám Úžasnou zeměplochu v češtině komplet a v angličtině se na tom pracuje.

Ona snížená schopnost setrvat u jedné aktivity se nejvíce projevuje u mého sportovního já. První sport, který jsem dělal závodně bylo judo. Ve chvíli, kdy mi to začalo jít, jsem vstoupil do šachového klubu a začal jsem být noční můrou mnoha šachistů. Když jsem se dozvědel, že místo šachového boha je již obsazené Kasparovem, rozhodl jsem se zkusit své štěstí v trefování kulatého nesmyslu do branky. Nicméně u fotbalu jsem se moc dlouho neohřál a už jsem závodně hrál softbal. Po krátké přestávce jsem hrál dokonce za univerzitní družstvo, ale to už jsem věren svým zásadám mířil na taneční parket, kde jsem v rytmu standardních tanců okouzloval porotce. Jenže to už je také dávná minulost, neboť mým dalším favoritem se stal badminton, který mě bavil celý rok a půl. Když mě to popadne bavím se různými formami "jakoby pozemního hokeje", občas zajdu na bowling a zaujal mne i petangue. Nicméně se u mne projevilo, že přeci jen největší slabost mám pro fotbal. Hraji teď několikrát týdně s kamarády a jestli to vyjde, tak bych snad mohl začít hrát ligu ve futsalu.

Znovu upozorňuji na možnost přečíst si také můj strukturovaný životopis a povídání o mém životě.