Zrcadlo bezdrevské hladiny

Bezdrev je velký rybník ležící severozápadně od Českých Budějovic nedaleko Hluboké nad Vltavou a u městečka Zliv na svém břehu. Země se zde boří a čvachtá, snad ještě důsledkem jarních záplav a nebo snad i tím, že hladiny četných vodních ploch zde pokračují i pod povrchem slupky země, která vystupuje jen několik málo centimetrů nad jejich hladiny. Daří se tu hejnům komárů, lesy jsou plné hub, které jsou po kuchyňské úpravě výtečné – alespoň dle vyprávění těch, kteří to ještě stihli sdělit - voda je pak všudypřítomná. A právě do jednoho kempu ležícího přímo na břehu Bezdrevu se poslední srpnový víkend sjeli ze všech koutů této i jiných zemí mnozí ti, kteří hrají šachy na stránkách Standy Dobrého. Setkání na tomto místě to bylo již druhé. Před rokem se právě tady uskutečnila historicky první slezina. Zároveň to bylo také druhé setkání v tomto roce. Matematicky založení lidé si tedy logicky odvodí, že sakum pikum dohromady se jednalo o třetí setkání příznivců šachů, kteří našli útočiště u Standy. Pro pořádek je připomenu.
Setkání první - Bezrev v srpnu minulého roku za účasti prvních deseti odvážlivců. Podruhé se již větší počet lidí sešel letos v únoru na turnaj v Praze na Petříně.
A opět po roce na Bezdrevu se sešlo už opravdu dost lidí a o tomto setkání bude toto slovně obrazové povídání.
Prohlašuji to raději hned. Netvrdím, že toto je kronika mapující minutu po minutě celý průběh všeho dění od počátku do konce. Nebyl jsem ostatně u všeho, kde se co šutstlo, neroznáším drby, nesděluji kde kdo s kým, protože to ani nevím. Snažil jsem se všechny zachytit na fotkách, ale ani zde nemám jistotu, že se to povedlo a tak pokud někdo chybí, nechť mi to odpustí. Nevím, zda-li se to povedlo, ale snažím se sem dostat trochu té přátelské atmosféry, nálady a zlomků ze dvou, tří dnů. Pro ty, co tam byli jako vzpomínku, pro ty, co tam nebyli, jako pozvánku na nějaké snad příště.

Společná fotka:

Jel jsem na setkání s vědomím, že to asi budu já, kdo bude z toho všeho dělat nějakou reportáž, a tak jsem si už v duchu připravoval, co vše udělám a jak to udělám. Především, co budu fotit. Také společnou fotku jsem měl ve své hlavě připravenou. Jak si všechny srovnám na nějakém pěkném místě, za pěkného světla. Akce ale měla velice volný průběh, lidé přicházeli a odcházeli, někdo přijel později, někdo odjel dříve, ti co zde byli se chaoticky shlukovali do skupinek od dvou do mnoha a hráli různé hry od šachů počínaje po nohejbal a fotbal konče. Něco organizovat se mi v tom mumraji moc nechtělo a vypadalo to, že hromadná fotka prostě nebude. Ale nakonec s pomocí hlavní organizátorky (nebojte se, bude ještě o ní řeč) jsme se k tomu skupinovému focení dostali. Pravda, propáslo se to, co fotografové dost potřebují a často si to přejí - dobré světlo. Už padalo šero a tak jsem musel použít ne příliš šikovný vestavěný blesk. Nakonec díky němu jsme zaznamenali účast i nehmotné bytosti, kterou jedna z našich čarodějněji založených dívek a žen velice úpěnlivě vyvolávala. Snad to je duch některého ze slavný šachistů. Kterého nevíme, dokázat nic nemůžeme, prostě tomu věřte nebo ne. Zleva doprava (při zákrytu přednostně zepředu dozadu):

Petr (osmiletý syn PavMika), Mirek (nebo také Míra - manžel Soni), Soňa, PavMik, Gelmisia (meditující a vyvolávající duchy, což se jí povedlo), Duch Velkého Šachisty (ten bílý flek, co se tak úpěnlivě chápe Gelmisie za ruku), Porthos, Chundelka, Veronika (Anticapova přítelkyně), Gargamelík, Anticapa, Gene, Gubbi, Koko, Kuprs (o jeho specialním moku tu bude ještě řeč), Doodle, Udo (z Bratislavy a pokud vím, tak právě on zastupoval zbytek světa), Milosst, Altaj, Míša (ve věku 4.5 let nejmladší účastník), Fido (objímající syna Míšu), Smarda 7 a Standa (to dobré nakonec).

Na společné fotce není pár lidí. Někteří se objeví později, ale u dvě výjimky bych nyní udělal: Vlevo Tomas, vpravo thomas (malé t není překlep, takhle se thomas píše i na našich stránkách):

Tomas odjel dříve, než došlo ke společnému focení a tak na té fotce není. Nutno říci, že pokud by se fotilo dřívé, tak by tam zase nebyli lidé, kteří přijeli později. Takže tímto mu to tady nahrazuji samostatným portrétem.
Ten druhý thomas na sraz přijel, pozdravil a zase odjel. Byl v práci a se svou červenou károu rozvážel uzeniny. Tvrdil nám, že je už prázdný a vyložený, takže ten věnec buřtů jsme z něj nedostali. Taky nepřijal náš návrh, aby zavolal zaměstnavateli, že auto vrátí v pondělí. A tak snad si příště vezme volno, přiveze rožeň, citron a selátko.

Co bylo nového?

Na první setkání před rokem dorazila desetiletá Ardelka. Byla prvním dítětem a tehdy ojedinělým. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Turnaj na Petříně byl založením jiný. Byli zde sice patnáctiletí hráči, ale ty už nepovažuji vyloženě za děti. Když tak odrůstající. Na tomto setkání byly probořeny ledy a už se zde objevují četné děti. Sám jsme přijel s osmiletým synem Petrem, protože znáte to. Málokdy se člověk může uvolnit od rodiny a od práce současně. Byly zde děti většinou šachových rodičů, ale i děti kteří už hrají pod svými přezdívkami. A také děti, které se vlastně tak nějak přidaly. Nakonec tady je máte: Kdo byl nejstarším účastníkem srazu tentokráte nevím. Ale nejmladší byl určitě Míša, syn Fida. A byl skvělý. Spal s tátou v autě a snad mu tohle dobrodružství zůstane v paměti jako střípek z nejútlejšího věku. Míšovi je čtyři a půl let. Dvanáctiletá šachy již hrající Koko - můžete jí tedy vyzvat. Můj osmiletý syn Petr. Šachy by hrál rád, dokonce se utkal s Porthosem, ale umí tak tahat figurkami a poradit si nedá. Tedy alespoň ne od svého táty.
Nebojte se, Koko se pod Udovu dobře zabržděnou dodávku dostala jen proto, že jí musela v rámci nějaké hry podlézt. Jak uvidíte později, nebyla v tom sama. Soňa sraz pojala dokonce jako dovolenou pro celou (či skoro celou) rodinu a tak na jih Čech ze severní Moravy přijela na týden nejen s manželem Mirkem, ale i s dcerami Katkou (hnědovláska) a Ivou (blondýnka). Tak teď doufám, že jsem ta jména nepopletl. A tohle jsou ti, co se prostě nějak přidaly. Pokud jsou mé informace správné, vlevo je Mates, syn hoteliérky, kde byla ubytovaná Soňa s rodinou a kde jsme obědvali - v penzionu na Králičím poloostrově. Ten druhý je jeho kamarád Denis.

Co se dělo?

Setkání bylo spíše volnou slezinou bez tvrdě organizovaného řádu. Především se pořád něco hrálo. Hlavně šachy a to i u oběda. Takový máme mezi sebou závisláky. Hrály se ale i jiné hry, z těch normálních třeba nohejbal, fotbal a petanque. Byly tu i hry méně normální, a to včetně té podlézané pod autem.
Ale také se lehce popíjelo a bavilo se. Večery pak byly vyhrazené ohňům, buřtům, kytarám a zpěvu. Na to ale bude vyhrazena samostatná kapitola a tak se teď pojďme podívat na denní radovánky. Jsou vodní dýmky, ale tady organizátoři představili vodní šachy. Nějak se neujal nápad, že ten, kdo vyhodí určitou figuru, tak si jí i vypije. Přitom se strategicky hrálo blízko záchodů. Zaujatí pro hru ale bylo veliké a vodní šachy lákali i úplně cizí a náhodné kolemjdoucí, což je ten pán za Gargamelíkem. Jinak zleva doprava rozpůlený Thomas, náhodný kolemjdoucí, Gargamelík, Gelmisia, Doodle. Hrálo se ale i se dřevem, jak je vidět z partie mezi Anticapou a Standou. Ani příprava na oběd neznamenala, že by se mělo přestat s hrou v šachy. Než se guláš dodělal, byly odehrány alespoň dvě partie. Zleva odvrácený Thomas a Gargamelík, Altaj, v čele Koko, Gelmisia, Doodle, Kuprs, Gubi. Hrál se ale také fotbálek a také.... ....turnaj v nohejbalu. Gene a Anticapa ve výskoku. Jak je vidět, počasí nakonec bylo lepší, než jeho předpověď a důležité bylo, že po celou dobu srazu nezapršelo. Na druhé fotce jsou vidět chatky, kde my, slabší povahy, bydleli. Těm silnějším stačily stany, nebo nebesa. Hráli se i jiné hry, z těch "míčových" to byl petanque. Některé hry ale nebyly tak tradiční a byly i takové, které asi měly zůstat mládeži nepřístupné. V této spleti poznávám především Thomase a Gelmisii. Tady je ještě jednou ta podlejzaná pod autem, tentokráte v podání Kuprse. Ten ovšem mimo jiné měl i další zásluhy. Tak třeba nechal kolovat svou krásnou placatici s opravdu dobrým pitím, pochopitelně tentokráte jen pro dospělé. Ovšem ani on netušil, co se v tom vlastně nachází, protože dle svých slov vždy, když je původní náplň už na dně, tak placku opět něčím naplní. A tak vznikají bizardní směsi, jejichž recepturu zná jen Bůh. Takhle možná vznikla Coca-cola. Když si představím, o kolik miliard dolarů Kuprs právě přišel.... Pili se ovšem i klasické české nápoje. A jak je na Altajovi vidět, k úplné spokojenosti konzumentů. Kuprs tentokráte čepuje do plastu. Počasí bylo sice slušné, ale zase takové teplo nebylo. Přesto se pár otužilých šílenců vrhlo do jinak liduprázdného rybníku. Jedním z nich byl i můj Petr. Gene na mě volal, že je to mučení, tak tedy zde činím prohlášení, že toto mučení můj syn podstoupil dobrovolně, s rozmyslem a při plném vědomí. Myslím, že nakonec mu to nijak neuškodilo. Soňa pokud vím si v Bezdrevu neplavala, zato vodní šachy hrála s chutí.

Ti, co to táhnou káru:

Všichni byli fajn, všichni byli rovni, a všichni něčím přispěli. Ale je na místě připomenout ty, kteří to táhnou a bez kterých bychom na Bezdrevu určitě nebyli. Tak jako Řecko má navždy jisté první místo v defilé při nástupu na olympijských hrách, tak my musíme vždy na první místo dát toho, kdo za to všechno může. Standa šachové stránky vymyslel, udělal a už více než pět let je provozuje. Zároveň Standa patří do množiny těch nemnohých, kteří byly na všech třech srazech.
Na svých šachových stránkách, které nás spojují, má své povídání, životopis a svou fotku. Ta už ale je z jistého dávnověku a tak si jeho podobu teď můžete zaktualizovat. Hlavní organizátoři prvního i druhého setkání na Bezdrevu, ve zkratce G-G. Tedy Gubbi a Gelmisia (pokud mě teď osočujete, že ženu jmenuji až na druhém místě, tak je to proto, že zásadně jmenuji v pořadí zleva do prava). Tato fotka vznikla ještě ve větším šeru, protože byla focena až po té společné a tak mi Gelmisia jistě odpustí ten zelený odstín ve vlasech. Je to vlastně vzácný jev. Při západu slunce někdy na samém konci a na vrcholu již téměř zapadlého slunečního kotouče probleskne tzv. zelený parsek. A ten teď má Gelmisia ve vlasech.

Gelmisia je spolupachatelkou úplně všech srazů, které kdy byly a už připravuje další. Ona to vše před více než rokem vymyslela a rozhoupala to. A ke všemu mě ještě poráží v šachu. Tak tady jí máte ve znamení Střelce - tedy v poloze diagonální. Tuším, že za setkáním je ještě práce hodně lidí. Každý přinesl něco do mlýna. Doodle jistě pomáhal s přípravami, dcery Soni nás obsluhovali u oběda, Fido mě a syna Petra na ten oběd dovezl - prostě každý přinesl nějakou tu otýpku a přiložil na oheň. Myslím to jak pomyslně, tak i ve skutečnosti. Takže teď se na ten oheň půjdeme podívat.

Červená se line záře:

Ohně byly vyvrcholením nejen jednotlivých dnů, ale troufnu si tvrdit, že byly vyvrcholením úplně všeho. Je velice těžké přenést sem tu náladu, ale já se pokusím.
Fotografovat za tmy u ohně není jednoduché. To, co mi mou metodou vyšlo, jsem nazval ohňové portréty. Nejde v nich o přesnou podobu člověka, určitě v nových cestovních pasech by neobstály. Ale snad na vás dýchne ten kouř, teplo, vůně buřtů, piva, zvuky kytar a zpěvu pod hvězdnou jihočeskou oblohou. I na Bezdrevu občas vykoukly hvězdy z pod mraků. Když se exponuje hvězdná obloha po dobu 30 minut a ve směru k severnímu světovému pólu, tak vznikne takováto fotka na které se hvězdy točí - kromě jediné, Polárky. Tak to byl náš oheň a také aury pánů Gargamelíka, Standy a Gubbiho. Ďábelsky démonický Gene. Skoro bych řekl, že tomu peklu šéfuje. Doodle opravdu odvedl spoustu černé práce. Jedna z nich byla i ta, že dobrovolně na oheň přikládal. Další čertík a řekl bych, že skutečný. Můj syn Petr s Udem z Bratislavy. Když se jej Udo zeptal: "Kolko je ti rokou?", tak Petr nerozuměl. Nakonec našli společnou řeč, snad i pomocí rukou. Přeci jen je na tom světě něco pozitivního.
(poz. překladatele - "Kolko je ti rokou" česky znamená "Kolik je ti let?") Porthos vzdávající se (ovšem takhle jej od Alexandra Dumase neznám) a Koko, která si právě prstovou abecedou něco koresponduje s Petrem. Vidíte, tohle gesto se jí bude hodit, až se jednou dostane do parlamentu. Dámské trio plus bezhlavý kytarista - hosté Jana a její, na kytaru hrající a na této fotce bezhlavý, manžel Zdeněk, dále Gelmisia a Chundelka. Jana na kytaru také velice dobře hrála a zpívala. Málo platné, jsou lidé, kterým to sluší úplně pokaždé. Takže zde v ohnivém provedení Veronika, přítelkyně Anticapy, který sedí hned vedle ní. Další čertovské tváře, tentokráte Soni a Mirka. Měl bych pro tuto fotografii vystihující jméno, ale když jej zveřejním, tak už bych se nejspíš nemohl dalších srazů zúčastnit. Tak prozradím jen to, že můj název je totožný s názvem osmé opery Antonína Dvořáka. Kromě již známého tria blondýnek Jany, Gelmisie a Chundelky jsou tady pánové Kuprs, tentokráte již s hlavou a zpívající a na kytaru hrající Zdeněk a Altaj. Tahle ohňovka se tolik nepovedla, ale zato vidíte Fida, Anticapu a buřty si opékajícího Geneho víceméně v reálných barvách. Altaj, Zdeněk s kytarou a zase bez hlavy, Jana s kytarou a Chundelka. Chundelka, štastný Gargamelík a končíme tam, kde jsme začali - u Standy.

A co dál?

Každý oheň jednou vyhasne a ten náš také vyhasl. Přišla neděle a najednou všichni museli domů. Někdo odjel dokonce dřív. Fido s malým Míšou odjeli ještě v noci a už ráno jsem měli zprávu, že jsou doma na severovýchodě Čech. Míša asi spal, ale stejně to byl výkon. Nakonec se rozjeli všichni domů a zůstalo jen pár vzpomínek a fotek. A snad i něco navíc, třeba zrcadlení v hladině Bezdrevu. A co bude dál? Snad zimní setkání s turnajem v Praze na Petříně. Zatím jsem domluven, že pokud neumřu a nezblázním se a budu dál na Petříně mít k dispozici rezidenci petřínského zahradníka, tak v únoru jsem odhodlán zopakovat letošní setkání. Ale teď bych to nerad sliboval naplno a nebojte se, budete informováni včas. Takže snad další sraz bude tady: Na rozloučenou mám pro vás jednu hádanku. Poznáte, čí je tohle oko? Patří někomu, kdo na setkání byl. Onu osobu a její případné rodinné příslušníky prosím, ať se soutěže nezúčastňují. A to by mohla být tečka, za tím naším příběhem.

---